Omlouvám se za svoji neaktivitu, ale konec roku (nejen kalendářního) se blíží a tak jsem se začal trošku víc věnovat škole, abych nemusel vracet necelých těch 1.300 EUR, co jsem dostal jakožto Erasmus student. Víceméně, jak můžete vidět z fotek, se nic zvláštního nestalo.
Po dvou měsících jsem se vydal s Maďarkami Norou a Zsofii opět do Istanbulu, abych tu strávil maďarské PředVánoce. Za Norou přijela mamka, sestra a vůbec příbuzní. Přijeli sice jen na tři dny, ale sranda to byla. Podívali jsem se konečně dovnitř do TopKapi, do Hagia Sofia, opět do Modré čili Sultanahmetovy mešity. Zabrouzdali jsme si Velkým bazarem, bazarem s kořením a podívali se do jedné z největších mešit v Istanbulu - Suleymanovy mešity. Na chlápkovi s vysavačem uvnitř mešity, který zároveň i telefonoval uvnitř, bylo vidět, že ho nějaká ta víra nebere.. No je to tu takové podivné s tou jejich vírou. 6x denně svolávají do mešity, ale moc lidí to v potaz nebere. Popili jsme s Atilou (Nory sestry přítel) trochu té jejich pálenky (ano i v maďarštině je to stejné slovo) a pak jsme se rozloučili a každý se vydal na opačnou stranu. Já s holkama na Východ do Asie a ostatní na Západ do Evropy. Jaký to byl výlet se můžete podívat tady.
Marně jsme přemýšleli jak si zpestřit Štědrý den a nesedět jen tak v bytě. Požádali jsme s Lenkou naše dva spolužáky, zda by nechtěli přijít. Souhlasili a tak se stalo. Páteční, štědrovečerní noc jsme strávili v Turecko-Maďarsko-Českém stylu. Yeliz (turkyně) nám upekla tradčiní lahůdku zvanou Börek, kterou můžete v Brně koupit pod názvem burek, kdyby něco. Nora se Zsofii udělali tradčiní maďarské palačinky s kuřecím masem, ale bez masa, s houbami. A já na oplátku se pokusil o bramborový salát á la mamka. Myslím, že chutnalo, vše se snědlo. Onur (druhý turek-přítel Yeliz) nám zahrál na Balamu - turecký tradiční náast roj, vypadá podobně jako mandolína. Ostatně je to na fotkách. Poté jsme popili tokaje i pálenky, občas se vynořil i Rafal a popil s námi. Rafal se balil a odjížděl přes noc se svými polskýcmi přáteli na jihovýchod. Večer nám skončil a my šli spát. Nakonec to tak špatné nebylo, díky vám kamarádi.
Po Štěpánu jsem si šel zaběhnout s další češkou Lenkou, která tu pracuje někde poblíž CŘ konzulátu, běh pro Ataturka.
Ale co nám přinese poslední den tohoto roku v Turecku opravdu nevíme.. Sami jsem zvědavi. Snad to dobře dopadne. Za Lenkou přijel Petr (přítel) a dovezl na ochutnávku české pivo, takže hovidíme.
2025 ©