Žádná změna oproti avizovanému poslednímu teplému víkendu se nekonala a tak jsem si letošní Malý svratecký maraton oproti loňskému propršenému docela protrpěl.

Trať je víceméně rovinatá až na jeden kopeček na 12.-15. km, respektive 17.-20.km. Trať je z Víru do Nedvědice a zase zpět. Tedy 16km tam a to stejné zase zpět. Mapka tady.

Na start se letos postavilo 88 běžkyň a běžců.

V první řadě stojí i prvních pět nejlepších v cíli. Já (moje ruka a hlava) jsem až v třetí řadě vlevo.

Po startu jsem se zařadil do druhé skupinky. Ve které nás bylo chvíli pět, pak čtyři a tři (ten v tom kostkovaném pyžamu jsem já.

Márovi Němečkovi (89) jsme po chvíli utekli a tak jsme běželi až na otočku (do 16.km) jen dva - já a Aleš Borek (72).

Po otočce se mi začal mírně vzdalovat a tak jsme si šli každý trpěli sám za sebe. Do 24.km se mi běželo pěkně, ale pak se mě časy na 1km začaly propadat hodně nad 4minuty.

Začla jsem se obávat útoku ze zadních pozic, ale díky dobrému informátorovi tatovi jsem se neměl čeho bát. Ztráta za mnou byla na otočce 1minutu a tato ztráta se zvětšovala a zvětšovala. Takže to byl boj jen mne samotného se sebou. Občerstvovačky fungovaly a jelikož ztráta za mnou byla veliká, dovolil jsem si i menší zdržení. I fandící domácí, kterých bylo podél trati velmi mnoho, už mě vyháněli, že přece závodím.

Fandila mi i mamka, která jela z Nedvědic na kole do Víru podél nás závodníků. Nakonec vše dobře dopadlo a já doběhl do cíle na 7.místě o 41vteřin rychleji než loni.

Závod s velmi příjemnou atmosférou fandících lidí z vesniček, kterými se probíhá, jsem absolvoval za 2h:05min:00s. Ve své kategorii jsem skončil na hezkém 6.místě. Za mnou se nakonec vytvořila díra skoro 8minut. V součtu obou závodů - květnový Běh okolo Vírské přehrady a srpnového Malého svrateckého maratonu - jsem skončil 2. za týneckým rodákem Serbessou Mulugetou a odvezl si domů v obálce peněžitou prémii. Takže se brigáda nakonec vydařila.

Díky časoměřiči se můžu pochlubit docela hezkými časy: