Netrvalo ani týden a vrátil jsem se k místu činu. Ale tentokrát už ne jako stavitel, ale jako účastník jubilejního 20.pochodoběhu Týnišťské šlápoty od dubu k dubu. Letos se startovalo z Náchoda a končilo v Týništi nad Orlicí. A jelikož jsem dokončil (a neměl jsem daleko k tomu, abych to vzdal), tak se jedná o moji druhou stovku, když nepočítám rogainingy. Jak se to stalo? (Pro ty, co nevydrží číst tolik textu jsem dal na závěr menší rekapitulaci)

Ve středu jsem vzal batůžek a vyběhl směr Sněžné, abych zjistil, zda mi ještě jde dlouho běhat. Nakonec jsem doběhl tam, kam jsem chtěl a proto jsem se mohl ve čtvrtek večer zabalit s tím, že si tu stovku dám i přes deštík, co hlásili.

Pátek 6:00 budíček. Vlak mě veze do Prahe, kde si jdu pro překlad a pak konečně na Tureckou ambasádu, kde podávám žádost o vízum. Pěšky se vydávám z Ořechovky přes Hrad a přes nějaké ty poklady do centra a pak na Florenc, odkud mě bus veze až do Náchoda. V Náchodě dokupuji, co nemám - mapník, toaleťák, něco k jídlu a dávám obědovečeři. A jelikož mám stále ještě čas, tak se jdu ještě projít k zámku a nacházím další poklady. Na náchodském vlakovém nádraží se pak skoro všichni účastníci potkáváme a čekáme už jen na pořadatele Olafa. Vše dobře dopadá a v 21:00 to vypuklo.

Pátek 23.7 večer. Pomaloučku vybíhám, kupodivu sám. Po ruce mám mapu, seznam kontrolních bodů, na hlavě čelovku a na zádech batůžek s kamilem uvnitř. Skoro celý pochod se jde po tur.značkách a kde nejsou značky tak jsou šipky. Na kontrolních stanovištích jsou buď fixy anebo pořadatelé, kteří zároveň dělají i občerstvovače. Bomba! Snažím se psát si mezičasy, ale nakonec to kvůli dešti nedopadlo moc dobře.

Přichází K1-Amerika. Na kopci na Náchodem. Následuje seběh k vodě k místu jménem Peklo a opětovný výšlap na rozhlednu nad Sendraží. Sem dorážím malou chvíli po pořadatelích a proto přede mnou Olaf běží po schodech nahoru na rozhlednu, jelikož K2 má být na vrcholu rozhledny smile . Píše mi čas a já si dole u auta dávám malou sváču z nabízených zdrojů. Následuje další sešup zakončený K3 a poté skoro tříkilometrová běžecká vložka. Od vody vede osvětlená cestička až do vsi Nový Hrádek, kde na mě v hospodě má čekat K4. Ale ještě tu nikdo není a tak si dávám kofolu a za minutu už jsou tu. Odbíjí jedenáctá hodina. Dávám další svačinku a pokračuji dál. Od Olafa se dozvídám, že na rozhledně byli další 18min za mnou. Pěkné, však oni mě za chíli dojdou, říkám si. Na kraji Nového Hrádku špatně odbočuji a po chvíli bloudění se radši vracím tam, kde jsem ještě viděl barvu barvičku. První chybka. Po pár kilometrech sbíhám k Olešence, podél které vede silnice na které si dovolím frajeřinku - 3km za 16minut. Na začátku Olešnice padá prvních pár kapek a proto na jejím konci dávám pláštěnku na batoh a z hlubin batohu dávám nahoru pláštěnku. Takže těsně před půlnocí přichází ten avizovaný déšť.

Sobota 24.7. noc. Při stoupání na vrchol Vrchmezí se jednak pořádně rozpršelo, ale padla i mlha a proto nalézt K5 těsně za vrcholem mi dělá problém. Promoknu úplně na kost a začíná mi být pekelná zima. Pár metrů za hranicemi, již v Polsku, proto vyndávám pláštěnku, která mě zahřívá. Na kraji polské vsi Zielenec je K6 a při průběhu vsí potkávám v autě Olafa, který mi oznamuje, že po chvíli bude tajná kontrola s občerstvovačkou. A opravdu. Dávám další baštu a dozvídám se, že další byli za mnou v Novém Hrádku asi půl hodiny. Loučím se a vyrážím vstříc novému dobrodružství k nejvyššímu vrcholu Orlických hor - Velká Deštná (1115). V sedle na Šerlichu mám menší problém a ztrácím se v mlze. Chodím sem a tam a marně hledám značku, kterou jsem ztratil. Po dvacetiminutovém hledání se nacházím a můžu směle razit ku vrcholu. Tam dobíhám kolem půl třetí a s nepříjemným pocitem se neustále otáčím a říkám si, že už mě musí dohánět skupinka za mnou. Pod Velkou Deštnou je K7 a další tajná kontrola. Chci si nechat zapsat průchod, ale papír s mými mezičasy je tak rozmočen, že radši dostávám nový. Škoda mezičasů. Olaf se ptá, za jak dlouho to vidím v Rychnově, aby mě tam stihnul. Koukám na hodinky (naposledy) a říkám, že za dvě a půl hodiny jsem tam. Tedy do půl šesté. Opět se loučím a vybíhám.

Sobota 24.7. ráno raníčko 1/2. Následuje sešup víceméně až do Rychnova. Tedy půlmaraton pořád z kopce. Cestou podél Kněžny potkávám K8. Nad Lukavicí/Lukavicemi začíná svítat a přestává pršet. Schovávám pláštěnku a zjišťuji, že mi nejdou hodinky. Je něco málo po čtvrté. Probíhám Lukavice a potkávám K9. Zbývá posledních 5km do Rychnova a mám přes půl za sebou. Do Rychnova k vlakáči vbíhám před půl šestou. Už tu na mě čekají. Za sebou mám 58,5km. Trať vedla zhruba tudy. Před sebou už jen 49km. V šest hodin startují z Rychnova denní padesátkáři. Noční padesátkáři startovali s námi stovkařemi, ale kupodivu mě žádný nepředešel. Takže budu mít takřka vítr v zádech, myslím si. Dostávám nový itinerář a běžím dál.

Sobota ráno raníčko 2/2. Jelikož přestalo pršet, zkouším si opět psát mezičasy. Z Rychnova k jezírku Ivana, kde je K11. Následuje výšlap pod Jahodovou horu, kde se začínají ozývat nohy a tak dávám magnesium, aby byl klid. A opravdu to pomáhá. Pomalu se sunu k říčce Zdobnici. Hodiny odbíjí sedmou a mě se pomalu začíná zadrhávat motor. Svůj cíl - jít to za 12 hodin - jsem vzdal už v noci. Můj druhý cíl - doběhnout do 11 hodin či alespoň překonat svůj čas z Brněnské stovky - co jsem si dal v Rychnově, se pomalu ale jistě také vzdaluje. Budí mě telefon z dalekého jihu. Tata volá, aby mi dodal kuráže, po něm i mamka. Chvíli povídáme. Oznamuji jim, že mi chybí už jen 36km. A že to do dvanácti asi nestihnu. Loučí se a já razím dál. Naštěstí mě cesta vede do kopce a tak se probouzím a trochu zrychluji. Ještě, že těch kopců nahoru bylo tolik. Díky nim mi to šlo hned lépe. Docházím na rozcestí Černá Tabule, odkud mě povede cesta 2km dolů do Litice nad Zdobnicí a pak zase stejné 2km zpátky do kopce k Černé Tabuli. Pomaloučku sbíhám dolů do vsi, kde na mě u hospody čeká K13 a u ní táta Olafa Čiháka. Volá Olafovi, že žluťák už je tam a já mu říkám, že do jedenácti v Týništi nebudu. Kolem půl deváté se zvedám a vyrážím na zpáteční 2km výšlap k Černé Tabuli. A říkám si, že teď už snad někoho aspoň v tom protisměru přece potkat musím, ne? A ono ne. Nikde nikdo. Začíná zase trochu pršet a tak dávám pláštěnku a trochu se rozbíhám. K14 nad Potštejnem nacházím něco málo po deváté.

Sobota 24.7. dopoledne. V Potštejně potkávám podivné lidi, kteří jdou překvapivě stejným směrem jako já. Až po chvíli mi dochází, že jsou to 25káři, kteří před chvíli právě vystartovali od nádraží v Potštejně. Trochu mě zděsí, že je to ještě 25km a ne mých plánovaných 20, ale nemůžu s tím nic dělat nic jiného než jít dál. Prďák k Vrbici jsem si chtěl zpestřit nálezem pokladu u Vrbické studánky, ale bezůspěšně. No byla by to machrovinka smile . Nad Vrbicí je rozhledna a u té i K15. Opět padá deštík. tak dávám pláštěnku.

Zbývá mi posledních 19km. Sešup do Kostelce nad orlicí byl zpestřen kokoty v autech. Nechtěli mě pustit na trať a tak jsem se radši neptal a proběhl jim po trase. Před Kostelcem mě při telefonátu předchází první 25kář, když hledám cyklostezku, která mě dovede k vlakové zastávce. Nakonec se daří a tak se loučím s tatou a kráčím dál. Rozbíhám se. Před Častolovicemi další telefonát. Tentokrát Olaf, kde se prý flákám. Reaguji na to tím, že už jen 12 a jsem tam. Úsek z Častolovic do Čestic mi přijde nekonečný a proto musím celou dobu běžet, abych to vydržel. Podobně nekonečný se mi zdá i kilometr z Čestic k vrchu Malého Chlumu, který bych přirovnal k Beskydskému kilometru.

Sobota 24.7. popolední. 12-tá hodina odbila a já našel svoji poslední kontrolu a tím i překročil stý kilometr. Zbývá mi už 7,5km. Ale hlava ani nohy už nechtějí jít vůbec nikam. Začínám si nadávat a do toho říkat, že su bourák a budu bourák až dorazím do cíle. Přemýšlím o tom, že tom zabalím, ale pak si říkám, že bych se stejně musel do toho cíle nějak dostat, kdybych to zabalil a to rozhoduje. Pomalu se v borovicovém lese nad Týništěm rozbíhám. Tolik slz a tolik nadávek jsem už dlouho u sebe nezažil. Brečím, směju se, mlčím, trpím. Do toho dva telefonáty od taty. Nereaguji a radši telefon vypínám, aby po mě nikdo už nic nechtěl. Zbývají tři poslední kilometry.´V Týništi zrovna padají závory, že pojede vlak, podbíhám po schodech koleje a odpočítávám poslední metry. Kraj Týniště. Tady by to někde přece mělo být. Nevšímám si cedule CÍL veliké přes celé vrata a porbíhám přes most na druhou stranu, abych se pak zase vrátil zpátky. tentokrát už ceduli vidím i Olafa. Dobíhám s úsměvem a slzami v očích. Mám to za sebou. Nejen 49km z Rychnova, ale celých 107,6km z Náchoda. Čas 13:13. Posledních 7,5km za hodinu. Už po mě nemůže nikdo nic chtít. Sám tomu v cíli nevěřím, viz foto.

Sobota 24.7.2010 pozávodní. Hotovo. Dostávám cílové razítko, diplom a placku. Nic víc jsem nečekal. Ale prý bude i vyhlášení až dorazí další dva stovkaři. Prý jsem na ně měl náskok dvě hodiny od poslední kontroly. Na brzký odjezd kašlu a radši si na ně počkám. Za chvíli jsou tady. Dávám černé pivo, kofolu, zmrzku, prostě lahůdky. Sundávám boty a koukám na nohy. Pouhých pět puchýřů. Dobrý výsledek. Povídám si se všemi, co měli stovečku na starost a užívám si to. Do cíle dochází i první 25kař a pak i další. Za dvě hodiny a kousek dochází i druhý stovkař. Je to bourák. Za chvíli mu jede vlak a tak je vyhlášení jen nás dvou.

Dostáváme parádní bundy a já dokonce i pohár. Druhý dorazivší se mi diví, že jsem to celé absolvoval sám. Já se taky divím, ale co mi zbylo jiného, když se mě nikdo z Náchoda nechytil. Druhý šel ještě s jedním pochodníkem až do Častolovic, co jsem tak zaslechl, ale ten v Častolovicích nasedl na vlak a odjel směr Šumava za rodinou a tím dal šancí jinému pochodníkovi, který dorazil chvíli před mým odchodem na vlak domů a došel si tak pro třetí místo.

V devět hodin večer dávám vanu, kašičku s banánem a rozinkami a po telefonátech s jihem upadám kolem desáté do bezvědomí, ze kterého se probouzím až druhý den o půl jedné. Stálo to za to! smile

Menší rekapitulace pro ty, co nevydrželi tolik textu:

20.ročník pochodoběhu Týnišťské šlápoty z Náchoda do Týniště nad Orlicí přes Orlické hory
Trať veskrze po turistických značkách, kde nebyly značky byly šipky
Povrch trati trochu asfalt, zbytek polňačky, kameňačky, lesní cesty či pěšiny
Celková vzdálenost 107,6km po přeměření dokonce 112km
Převýšení 3000km po přeměření 3100m
Start 21:00 - Mezičas Rychnov nad Kněžnou 5:23 - Cíl 13:13
Můj čistý čas na trati - 16:13
Můj spánek po závodě - 14:30
Zisk 3 bodů za 4 potřebných na tuto akci
Zisk 5 nepotřebných puchýřů
Skvělý servis od pořadatelů
Druhý nejmladší účastník stovky
Výsledky, pár fotek a jiná povídání se najdou třeba tu
Společně s loňskými 5BV aspiruje na můj dosavadní nejtěžší a nejnáročnější závod