V celém Turecku právě proběhl Bayram. Svátek nejsvátější. Pro muslimy asi něco jako pro křesťany Vánoce. A ono je to i na podobném principu. Darovat chudým. Nejznámějším svátkem (alespoň pro mě) byl Ramadán (Ramazan), což je, jak mi bylo vysvětleno taková příprava na to, jak být štědrý k chudým. To hlavní má být Bayram. Je to svátek pohyblivý, každý rok jinak dlouhý a v jiné dny. Letos připadl na úterý 16.11. až neděli 21.11. Zvyky se ves od vsi liší, stejně jako od rodiny k rodině. Ale vesměs má tento svátek tři věci společné. Vraždění zvířat - zejména ovcí a krav. Vnitřnosti se vyhodí, maso se dá chudým a kůže se prodá. To se děje hlavně v první den Bayramu - letos úterý 16.11. Druhou společnou věcí je, že většina obchodů má zavřeno či poupravenou otvírací dobu, ale nikdo neví jakou.:) Třetí a tou hlavní věcí je, že se celá rodina sejde dohromady. A to po celém Turecku. Takže všechny vlaky, autobusy jsou přecpané a lístky se dají sehnat až v prvních dnech svátků. Letos se o víkendu či v pondělí nedalo ‚téměř‘ nikam dostat pokud jste si nekoupili zavčasu lístek A my jsme si samozřejmě lístek nekoupili. Takže jsme sobotu nestrávili ve vlaku, ale průzkumem Ankary a jejího historického centra - ULUS.
Krom Alfreda jsme vyrazili celý byt a ještě k tomu Rafalův turecký kamarád studující v Izmiru Tamer. Pěšky jsme vyrazili do starých římských lázní, pak uviděli zbytek Chrámu Augustova a přemístěný Juliánův sloup. Na hradě se nás jako klíště držel místní rapper, kterému to moc nemyslelo a až když jsme mu dvakrát řekli sigdir - táhni (v turečtině něco jako FUCK OFF) tak zmizel. Předtím s náma ale prošel Muzeum pána Rahmi M.Koc, který byl tak trochu sběratel. A to všeho, co si dokážete představit. No bomba. Bez opruza by to bylo ještě lepší. Další muzeum bylo Museum Anatolijské civilizace. Vychvalované všude možně. No pěkné, ale jako každé muzeum historie... A co pak? No jak jinak strávit sobotní večer než v lunaparku? Genclik park přes ulici (genclik - mládež) je pro to jako stvořený. Já a Nora opouštíme ostatní a zkoušíme štěstí nejdříve znovu na TCDD Gar (vlakové nádarží) a pak na ASTI (autobusové nádraží). Tady nakonec kupujeme lístky na dnešní večer do Antakye - Hataye a valíme domů zabalit. Společně se Zsofi.
2025 ©