Přijela k nám ná návštěvu Kata - kamarádka Nory a Zsofi ze školy v Soproni. Přijela z Budapešti vlakem za 30E do Istanbulu. Trvalo jí to dva dny. Takže to jde, už se těšíme na cestu domů vlakem! Po pracovním týdnu stráveném jen v Ankaře se potřebovala vzpamatovat. A tak jsme ji vzali do Safranbolu.
Safranbolu - památka UNESCO od roku 1994. Více třeba tu nebo tu. Od Ankary je to necelé tři hodiny autobusem a cena je okolo 15-20TL. Město samotné je asi 2x Žďár, co se týče počtu obyvatel. Je rozdělené na tři části. Severní co se táhne do kopce. Další část je moderní, plná obchodů a bank a tak vůbec. Třetí část - Carsi - je ta, proč sem všichni jezdí. My jsme začali částí severní, kde skoro nikdo nebyl a bylo to parádní. Pak jsme se prošli přes centrum do již ní části za dvěma kopci, kde jsme začali potkávat turisty. Domky jsou to opravdu hezké, to musím uznat. Věřím, že studium na fakultě umění, co studují holky maďarky v Ankaře, by v Safranbolu bylo určitě užitečnější... Procházku městečkem jsme zakončili na bývalém hradě, který zbourali a postavili tam městský úřad, ze kterého je teď muzeum ničeho. Opravdu! Večer jsme zakončili baštou na místním nádraží a rozloučili se s Katou, která je momentálně v Istanbulu. Mimochodem, chystám se tam asi opět v půlce prosince.
Byl to krátký výlet a proto jen krátké povídání. Pár poprvé v Turecku - první město, kde n a nás všichni nepokřikují Hello, How are you, Whats your name? Chovaĺi se k nám, jako bychom tam patřili. A poprvé jsem byl v informačním centru, které byl ootevřené a uměli tam anglicky! Paráda. Jen tak dále Turci!
2025 ©