Pátek je opět tu a s ním mnoho radosti. Viz první fota ve složce Kapadokya.:) Balíme co můžeme potřebovat na dva dny a kolem desáté večerní opouštíme naše hnízdo a vydáváme se na hodinku na narozeninový večírek nějakého Řeka, dle jména. Nevíme o koho jde, ale v klubu se nám před měsícem líbilo a tak jdeme. Po hodince odcházíme, abychom stihli bus z ASTI, který jede v jednu hodinu po půlnoci.
Vše dobře dopadlo a v auto buse se nás sešlo celkem osm. CZE Lenka, POL Martyna, ITA Alfredo, POL Rafal, TUR Gunar (patří k Rafalovi), HUN Zsofia, CZE Matej a HUN Nora. Po pěti hodinách vystupujeme z busu s tím, že si máme přesednout na menší. Po chvíli rozmlouvání nás opět zaženou do velkého busu a my pokračujeme směr Göreme. Ještě za tmy vystupujeme z busu a hned si na místním nádražíčku domlouváme cenu na dnešní výlet minibusem. Víceméně jsme objeli celý NP Kapadokya. Není to jen jedno místo. Na severu je to ohraničené městem Avanos, na východě městečko Urgup a na jihu Uchisar.
V místním (Goreme) čajovém domečku (cayi avi) jsme přečkali rozednění a poté vyrazili udělat první fotky skalních domečků. BOMBA! Stejný počet balonů jako je skalních příbytků se možná vznášel ve vzduchu. Bylo jich opravdu dost. Ze zastávky nasedáme do našeho minibusu a vyrážíme do první dědiny jménem Cavusin. Opuštěná skalní obydlí a vinná réva, to nás provází celým naším výletem po Kapadokyie Pláně se skalami, údolími a obydlími se táhnou do dáli . To není na ježdění autem, ale na několikatidenní procházku, říkám si. Tak třeba příště, jestli přijede ta má sestra, tak ji sem vezmu. Z Cavusinu přejíždíme do Pasabaglari valley a naše radovánky začínají. Rafal se snaží dostat po schodech ve skále do výšin, ale daří se mu to jen občas. Má stejně mizerné boty jako já. Nakonec se k nám přidává i paťánek Alfredo, který je oblečen jak na nějakou slávu a jelikož skály jsou z pískovce, který se pořád drolí, tak se musí pořád zbavovat písku. My s Rafalem jsme to vzdali. Po hodince se vracíme k minibusu, kde na nás čekají holky Ginar a Martyna s tím , že už na nás čekají skoro hodinu. Říkají, že tu není nic k vidění, že bylo lepší zůstat v Ankaře... Hmm, holky, holky...
Další zastávka je Avanos a místní hrnčírna. Avanosem protéká řeka a na dně této řeky je červená či hnědá hlína, kterou tu využívají na výrobu keramiky. V hrnčírně si Rafal vyzkoušel jak na to a poté jsme vyrazili na Zelve valley na velbloudy. Opravdu, jedna skála vypadá jak velbloud a živý velbloud je tu též. Přesun do vinného městečka URGUP. Probíhá degustace vín.. Hmm.. Kupujeme tři lahve na ochutnání a přejíždíme k poslednímu bodu dnešního dne, kterým je zámek v Uchisaru. Víceméně to stejné jako jsme viděli doposud. Ale bomba! Skály, ve kterých kdysi kdosi bydlel a pořád ještě bydlí.
Zpět v Goreme a vyrážíme hledat hostel. NIRVANA je naše volba. Bydlíme v jeskyních jako rodina Flinstoneů jak je všude avizovano. Ubytování opravdu parádní. I Alfredo to uznal druhý den. Byla to pro něj premiéra v hostelu. Měl z toho trochu strach a tak se mě ptal, co si má s sebou vzít. Na večeři jsme vyrazili do restaurace nedaleko. Po hodině čekání nám donesli, co jsme chtěli. Zeleninu či maso uvařenou v hrncích na ohni a ty hrnce vám před nosem rozbijí. Dobré to bylo!
Mezitím Martyna a Ginar odjíždí domů, protože tu není nic k vidění... Po ničím nerušené noci se po ránu opět vydáváme do našeho minibusu. Jenže už je nás pouze šest. Minibus nás tentokrát veze trošku dále od centrální Kapadokye. První zastávku máme v Derinkuyu. Což je podzemní město o osmi podlažích. Z nichž je 5 zpřístupněno veřejnosti. Po hodince vylézáme na světlo a pokračujeme minibusem další hodinu k jihu. Tam na nás čeká Ihlara Valley. Krásná tečka za celou Kapadokyí. Údolí o celkové délce asi 14km. Celé údolí je zpřístupněné a za vstup samozřejmě musíte zaplatit. Business je business. Údolím vede pěšinka, ze které odbočují cesty nahoru ke skalám, kde se nachází bývalé kostely vybudované ve skále. Jako jinde v Kapadokyi , tak i tady žili lidé. Šťastní to lidé! Po dvou hodinách blbnutí a 7k m v nohách se setkáváme opět s řidičem a ten nás veze na konec údolí, kde se nachází monumentální monastery - opatství opět vybudované ve skále. Krásná tečka za celým bomba víkendem. Věřím, že v zimě, kdy je tu spousta sněhu je to ještě hezčí. Třeba se tam ještě jednou podívám.
2025 ©