Jak jsem řekl, tak se i stalo. V pondělí v poledne nás nabraly autobusy v centru a odvezly kamsi na kraj města. Tady se nás na startu seřadilo asi 320 a po potřásání rukou starostovi jsme odstartovali. Cože jsem to vlastně běžel? Zúčastnil jsem se 75.ročníku Ataturkova běhu neboli 75.Buyuk Ataturk Kosusu.
Zvyk číslo 1 narvat se co nejvíc dopředu i když vydržím jen pár stovek metrů a zvyk číslo 2 napálit to, co to jde, je v Turecku taky a tak jsem startoval z páté lajny. Před sebou jsem měl 11km po asfaltu, z nichž asi 8km bylo jen z kopce. No, zkusil jsem to a poslední jsem nebyl. Odstartoval jsem si pěkně v klídku a celou dobu někoho potkával. Chvíli před cílem, mě to přestalo bavit a tak jsem se těšil, kdy už tam budu. Cíl byl tady, před městským ůřadem. Svou pozici jsem odhanout nedokázal, stejně jako čas. Ale naštěstí se brzy objevili výsledky (na konci článku o závodě), ve kterých jsem se dozvěděl, že jsem obsadil 34.místo s časem těsně pod 36 minut. Dostal jsem jen 5 minut od prvního a nářez jen od dvou holek! Pěkné! Kdybyste mě nemohli najít tak mě najdete pod krycím názvem Mates Rojnosek v kategorii Erkekler. Lenka, obsadila pěkné 15. místo.
A tak jo, zas tak špatné to nebylo. Následky ve formě směšné chůze žádné. A medaili s Ataturkovou hlavou a dres Ankarského sportovního klubu přece nemá každý no ne? A že bych dostal peněžitou prémii jsem se nemusel bát
Na to, že v Ankaře mají jeden závod ročně, počet běžců ušel, ale vzhledem k tomu, že Turecko zas tak malé není, tak je to podivné..
2025 © 